Leden 2016

V lednu soutěžilo celkem 58 kreseb. Do druhého kola porota nominovala 18 kreseb. Za zmínku stojí, že nejvíce nominací, od čtyř porotců, získal Jiří Pirkl. Postupoval tak do druhého kola jako jasný favorit. V konečném výsledku ovšem obsadil až deváté místo. Zde se ukazuje, že některé kresby se mohou porotcům při prvním zhlédnutí zamlouvat, ale s odstupem času po důkladnějším zhodnocení mohou upřednostnit jiné.

Na prvním místě je vtip Vhrstiho o vyváženém pozitivním zpravodajství. O pozitivním přístupu azylantů k zapojování do pracovního procesu pojednává na druhém místě Marek Simon. Na třetím místě doznívá Vánoční téma od Jana Farkase a také rodinné strasti potenciálního politika od Miloslava Martenka. 

Čestné uznání administrátora soutěže

Již delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou, přidat ke každému soutěžnímu kolu komentář respektovaného odborníka celkově hodnotícího dané kolo s možností udělit mimosoutěžní čestné uznání. Kvůli vlažnému zájmu respektovaných odborníků se to zatím nepodařilo, a tak zatím přidávám pohled prostého administrátora soutěže. 

Lednová sbírka kreseb představuje poměrně opatrné nakročení do nového roku. Jakoby to soutěžící brali pouze na zkoušku a nechávali si trumfy až na další kola. Kratochvíl, Hiršl, Pirkl a Krmášek pobavili každý svým stylem humoru, ale nijak výrazně nevynikli. Celou řadu mých oblíbenců hledám mezi soutěžícími marně. Radost mi udělal Jan Farkas, ale moje hodnocení mírní fakt, že s podobnými náměty již pracovali kreslíři před ním. Kelbichova scéna ze Základního instinktu je fajn, škoda, že nechává základní otázku nezodpovězenu, ale v tom je vlastně pointa. V hlavě mi zůstaly ještě obrazy Taussigových koláží. Tímto výčtem se pomalu dostávám k nejlepšímu kousku, který se dle mého názoru v lednu objevil. Je to kresba Jana Tomaschoffa, kterému tímto uděluji neoficiální a nesoutěžní čestné uznání. 

Marek Simon