výstava - Václav Linek

 V sobotu 4. 6., v 17:00 v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře, se uskuteční vernisáž výstavy Václava Linka. Název - "Pozdní příchody". Více informací naleznete v přiložené pozvánce.

---------------

PŘESNÉ POZDNÍ PŘÍCHODY VÁCLAVA LINKA

Bohatá tradice karikatury a kresleného humoru v dějinách české výtvarné kultury nás přivádí k pátrání po uměleckém rodokmenu Václava Linka. Tento záměr navíc podporuje skutečnost, že kreslířův otec, výtvarník a pedagog Václav Linek st., přispíval za první republiky svými kresbami do Ladova Kvítka z čertovy zahrádky, časopisu sdružujícího tehdejší elitu české karikatury. Velká jména tohoto odvětví (Brunner, Pele, Bidlo, Hoffmeister ad.) vydatně pomohla svým moderním, ke zkratce a grafickému pojetí směřujícím stylem zbaveným vší těžkopádnosti zúžit hranici mezi časopiseckou kresbou a „závěsným" uměním. Jestliže každý moderní proud předjímá vždy nějaký solitér, nechfvtéto souvislosti padne jméno básníka Františka Gellnera, jehož kresby - samotným Línkem velmi ceněné -si navzdory svému dobovému, zejména secesnímu východisku uchovaly obdivuhodnou svěžest a nadčasovost.

Václav Linek však na rozdíl od výše jmenovaných osobností netíhne k politické satiře a sociální kritice. Arciže neuhýbá před tématy společensky ožehavými, jen usiluje o mnohem delší trvanlivost svých kreseb a místo šklebu volí jemnější škálu výrazu. Linkovi je vlastní jakási monumentalizace gagu, který před námi buď explodoval, nebo nenápadně vyrašil. K jeho domácím blížencům patří Ivan Steiger, Miroslav Barták, Jiří Slíva, v zahraničí Jean-Jacques Sempé, kteří pro své potrhlé vize nevolí nijak zvlášť výlučná prostředí ani exkluzivní situace, ba právě naopak, tito pozorovatelé vycházejí z obecné zkušenosti všedního dne, jejíž zjevný i skrytý potenciál dovedou za pomoci své obrazotvornosti beze zbytku „vyrabovat".

Nutno připomenout, že Václav Linek působil dlouhá desetiletí coby výtvarník Městského divadla v Kolíně. V rámci užité tvorby si však počínal ryze autorsky, svůj rukopis nijak nepotlačoval a zejména plakáty z tohoto údobí představují rovnocennou součást jeho umělecké výpovědi. Ovšem divadelního rozměru se můžeme dobrat i v Linkových volných kresbách, ba co víc, právě tady krystalizuje autorovo sepjetí s prostředím, ve kterém strávil plných 38 let: řešení nejedné Linkový kresby je totiž povahy scénické, a to nejen co do kompozice. Konečně, sám to ve své knížce Jak jsem viděl život potvrzuje: „Můj soubor kreslených herců vytváří pod mojí režií stovky absurdních příběhů, zastavených v určitém momentě ve světle divadelních reflektorů." Režisér Linek ctí detail, není však popisný, zdůrazňuje gesto, není však doslovný. Ten či onen výjev - patřičně groteskní a zároveň teatrální - zastavuje ve chvíli, kdy už zbývá jen počkat na vnímavého diváka a jeho důvtip.

Okolnost, že výstava k životnímu jubileu tohoto mnohostranného výtvarníka byla uspořádána právě v Kutné Hoře, a nadto v Galerii Středočeského kraje, vychází ze souvislostí nikoli povrchních: Václav Linek se v tomto městě 23. února před sedmdesáti lety narodil a později tu navštěvoval zdejší jedenáctiletku. A právě tím, že jeho cesta za vzděláním vždy vedla kolem bývalé jezuitské koleje, je vysvětleno naprosto vše, včetně názvu výstavy. Na umělcovu obranu však dodejme, že v načasování kýženého efektu svých kreseb - jako každý správný gagman hodný toho označení - bývá na sekundu přesný.

Petr Adámek